S výcvikem můžete začít prakticky okamžitě. Vše děláme ale formou hraní. Musíte odměňovat a hodně chválit. Pokud to pejska bude bavit, bude se i rychle učit. Dejte ale pozor na fyzicky náročné povely (skoky, couvání apod.).  Je dobré se s pejskem přihlásit do nějaké psí školky, kde vám zkušení cvičitelé se vším poradí.  Nebo na internetu je spousty videí a návodů, jak v učení správně postupovat.

...ano, kočka je od přírody velmi čistotné zvíře. Je k tomu vedena takřka "pudově". Už od malého koťátka učí máma své potomky, jak a kde konat svou potřebu a je-li chována v domácnosti, sama je vlastně vychová k tomu, aby chodily na příslušné místo. Proto je kotě od chovatele zárukou, že ví, jak udržovat čistotu. Tato čistotnost je zakořeněna i u kočky, která se toulala a byla zvyklá žít venku, může se ale stát, že ji budete muset "naučit", co po ní chcete, protože venku žila v jiných podmínkách. U kočky chované doma a naučené chodit se vyprazdňovat na kočičí záchod nedochází k problémům i pokud má posléze přístup ven. Buď začne konat potřebu jen tam a nebo bude používat obě možnosti. Správný chovatel vám také neprodá kotě, které není zralé na odpoutání od matky a neumí vše, co umět má a potřebuje.. 

..."výchova" je velice nadnesený pojem, pokud jde o kočičku.Kočka je v první řadě šelma.Ano, dá, ale jen částečně.Vždy zůstane svá. Kočka je především osobnost. Dovolí vám žít s ní. Dovolí vámvstupovat do jejího teritoria a sdílet ho s ní. Kočku si nekoupíte. To je pohled z globálu. Pochopitelně, že kočka, která s vámi vyrůstá od kotěte daleko více přilne k vztahovým osobám, s kterými žije a také je náležitě rozlišuje a dělí mezi ně svou přízeň. Ovšem je třeba upozornit, že kočku "vychováte" především láskou a důsledností. Kočka musí vědět, co smí a co ne a věřte, že to je schopná zapsat do své vychytralé hlavinky. Jen se jí občas nechce. Potřebuje vám dát najevo, že ona je ten "pán tvorstva". Rozhodně když chcete trestat kočku za prohřešek, je třeba rozlišit výrazně chování, aby věděla, že se zlobíte. Důrazným, gestem./Vztyčený prst, zvýšený hlas, v horším případě plácnutí - nejlépe novinami - aby věděla, že ruka jí neublíží./ Pokud je hodná, či pochopí vaši výhradu, měla by následovat odměna. Rozhodně překotným bitím kočky nedocílíte velkých výsledků. Spíše ji odradíte a může být agresivní nebo mstivá. Musí ale vědět, že k vám může mít důvěru. Nemá cenu trestat kočku ve chvíli, kdy už neví za co. /ráno ji vidíte hodovat na stole bábovku a večer to řeší tatínek a vyhubuje jí/. Kočka má velice citlivé uši, takže velice účinné bývá také tlesknutí, provázené výrazným "šššššc!" Také bývá účinná lehká sprška z rozprašovače na květiny. Ale každý trest volte přiměřeně, srozumitelně a důsledně. Po pravidelném opakování bude vědět, že dělá chybu a vy se zlobíte. ZÁSADNĚ nedávejte kočce nic od stolu, jinak z ní vychováte žebrajícího otravu, který vám vleze takřka do pusy, kdykoli v ní něco koušete. Má svou misku, z té jí, tam dostává svou potravu. Závěrem lze říci, že kočku skutečně vychováte.Stačí-li vám vědomí, že ví, co nemá a nedělá to - rozhodně ne ve vaší přítomnosti. /Co se děje, když nejste doma, to nezkoumejte a už vůbec ne tím, že podvrhnete vaší šelmě lstivě na kuchyňskou linku řízek a budete očekávat, že tam zůstane i po vašem odchodu do práce

Zpočátku je velmi důležité, aby vás pes vnímal a reagoval na vaše přivolání. Opakujte mu jeho jméno stále dokola a měňte polohu hlasu. Pes musí umět rozpoznat, kdy jej voláte, chválíte nebo se na něj zlobíte. Pokud budete při přivolání, chválení nebo kárání psa udržovat stále stejný tón hlasu, pes nebude schopen rozpoznat, kdy něco udělal správně nebo špatně.
Nevzdávejte trénink přivolání psa, pokud vás pes nevnímá a zajímá se o vše kolem, jen ne o vás. V této chvíli začíná výcvik psa připomínat výchovu dítěte. Musíte na sebe upoutat jeho pozornost. V praxi to znamená, že kolem psa běhejte, výskejte, snažte se na něj mluvit vyšším tónem. V určitých situacích si budete připadat jako blázni, ale věřte nám, funguje to.